Velmi rád jsem poslouchal moudrost spisovatele a mystika Eduarda Tomáše. Jeho kniha Milarepa je stále pro mě nejlepším románem, který jsem četl. Vzpomínám si na to, jak Marpa, učitel Milarepův zbavoval svého žáka nectností, zbavoval ho od nich způsobem, který bolel… vnitřně i tělesně. Nechal ho postavit dům a pak mu nařídil, zbořit jej a pak znovu a znovu. Milarepa nerozuměl jeho příkazům a dokud nerozuměl, musel stále jenom stavět a bořit, až nakonec i on došel k „poslední cihle“. Našel totiž pochopení pro všechno to strádání, pro pocit nespravedlnosti, vše mu nakonec dávalo smysl. Zkrátka očistil svoji karmu a pak už jenom pokorně děkoval za každý kámen na zádech, za každý krvavý mozol na svých odřených rukou. To samé nyní prožíváme i my a to nejen my jako jednotlivec, ale jako národ… jako planeta.
Nastal čas velikých změn o kterém mluvilo mnoho proroků, který oznamoval mayský kalendář, hieroglyfy v egyptských pyramidách, astrologové i mravenci v trávě, jenomže nikdo to nebral příliš vážně. Odchází období ryby a s ní i sebepopírání podstaty lidského bytí a nastává zlatý věk… věk vodnáře. Budeme se postupně stávat bytostmi duchovními. Země bude v příštích dnech jedna veliká tržnice, na které se budeme zbavovat nejen nadbytečných hmotných statků, ale i přemíry „tanců a her.“ Tyto přebytky budeme prodávat těm, kteří již tyto tvary a zážitky dokáží proměnit v potěšení duše, ale nebudeme za to chtít žádný peníz. Budeme místo nich prosít o lásku, sblížení, pokoru, odevzdání a vděčnost. Věřte mi, že i já tam budu mít svůj stánek a budu se snažit, abych ho měl co nejdříve prázdný. Potom přijdu domů, sednu si pod kříž v naši světnici a budu pouze děkovat za to, že konečně JSEM.
To, že ten čas opravdu nastal a že neplácám pískový hrad z naivních slov potvrdila tato modlitba:
„Dej nám, drahý Bože, sílu ducha k nápravě věcí. Dej nám, drahý Bože, sílu duše k nápravě věcí obecných. Dej nám, drahý Bože, sílu důvěřovat sobě. Věřím moudrosti svého fyzického těla. Milost a požehnání všemu a všem. Tak jest,“
Víte, kdo ji pronesl? Nebyl to žádný kněz, ale náš pan premiér 24.03. v poslanecké sněmovně. Byl jsem z toho v šoku, ale zároveň mnou projela neskonalá radost, že v těžkých dobách máme stále VŠICHNI v sobě jiskru BOHA a dokážeme najít odvahu, zapálit s ní pochodeň pro světlo příštích dní.
Co bude dál, bude nyní záležet na našem stánku v tržnici světa. Pojďme se zbavit všeho, co nás brzdí v tom, být blíže ke své duši a skutečné radosti ze života. Máme nyní úžasnou příležitost a k tomu ještě v zemi, která má dobrou karmu, takže hlavně žádný strach a víru v sebe!