Miluji pohádky. Nepřitahují mě však na nich kouzla, konec konců jsou pro mě stejně nedosažitelná jako dotknout se oblohy a vzít si z ní modrou. Spíš mě na nich baví pravda o dvou světech… o dvou pohledech na lidský život a jeho děj. V každém příběhu se najde člověk dobrý nebo zlý a tento článek bude hlavně o tom zlém, který žije v našem světě… v naší pohádce. Takový člověk touží obyčejně po třech věcech. Po slávě, bohatství a moci. Na světě je několik lidí, pro které již peníze nemají hodnotu, jsou slavní a uznávaní. Co si takový člověk ještě může přát? Pokud je dobrý, tak radost z projeveného soucitu, radost z podarování druhých a vděčnost, že vůbec dostal takové dary. A pokud je zlý, tak mu chybí poslední… vládnout nad vším. Myslíte, že to zní nereálně v dnešní době zákonů? Upřímně myslím, že to je reálnější než se zdá. Jsem přesvědčen o tom, že takoví lidé touží po naši svobodě a velmi zlehka a nenápadně nám připravili konopnou smyčku, ten provaz si však na krk musíme dát sami. To oni vědí a vědí také jak. Příchodem covidu-19 se zastavil svět, byl paralyzován. Media nepsala o ničem jiném a jediná pozitivní zpráva byla o tom, že se vyspělé země předhánějí ve vývoji vakcíny. Vše ostatní vydané a odvysílané se neslo v rovinách nebo spíše v hlubinách strachu. Ano, právě strach je tou rukou, která nám utáhne smyčku a donutí nás píchnout si jed do žil. Tohle však k plnému ovládnutí lidstva nestačí a to oni vědí. Najdou se totiž lidé, kteří vakcinaci odmítnou i navzdory posměškům a pranýřování. Vyvstane další otázka: jak takové lidi poznat, jak se bránit jejich blízkosti, jak je včas identifikovat, aby od nich nedošlo k nákaze? Nastane jediné možné řešení… očipovat celý svět bez výjimky. Nezabolí to, bude to zdarma a nevezme to nic než svobodu, koneckonců za ní si ještě nikdo nic nekoupil. Už si nebudeme jistí pravostí hvězd, protože je nerozeznáme od satelitů, které budou sledovat každý náš krok, náš tep, náš nádech a výdech.
Možná čekáte, že se nyní rozepíšu o tom, jak se tomu bránit. Popravdě nevím. Vím však, co udělám, budu-li jednoho dne označen jako 01125587CZE/2035. Pokud se nezmění svět (v což nevěřím) a tato chvíle nastane, tady je můj vzkaz těm, kteří mi bodnou jehlu pod kůži: „Očipujte si mě, označte si mě, mějte o mně veškeré informace, ale na moji duši a víru v Boží řád nikdy nedosáhnete. Nedám vám ani moji vděčnost za to, že tu jsem. Za to, že každé ráno můžu vstát a nadechnout se. Za to, že obloha nade mnou je plná mraků a občas z ní prší. Stanu se pouze pro vás sobcem a nedám vám nahlédnout do kaleidoskopu mého života skrze nějž se učím děkovat za to, že jsem.“