Všimli jste si toho, co se píše a říká? Co čtete a posloucháte? Navenek se zdá být odpověď jednoduchá a vše je vlastně jasné. Je tu vir a s ním přišla deka, kterou nám hodil na hlavu… všem! Přikryl nás s ní tak, že se nám už i blbě dýchá. Jsme zavřeni doma a hltáme jednu zprávu za druhou, pravidelně sledujeme zpravodajské relace a potom po telefonu, protože osobně už to de-fakto nejde, probíráme a dál sdílíme se svými blízkými. Tak tedy se zeptám ještě jednou, jestli jste si všimli toho, co se píše a říká? Pokud odpovíte stejně rychle, pak je třeba zamyslet se hlouběji. Zeptejte se, jak Vám media, která přinášejí tyto zprávy pomohou v těchto časech? Uvedu jednoduchý příklad, který mě v podstatě donutil napsat tento blog. Na nejsledovanějším českém webovém portálu vyšel 27.02. článek, jehož titulek začal touto větou: „Každý sedmý nakažený nad 80 let umírá…“ V tuto chvíli může být obsah tohoto článku jakkoli optimistický, ale pokud začne tímto způsobem, tak je zkrátka pozdě bycha honiti. Proč nemohl začít o trochu jinak. Proč autoři nedali jako první slovo „Pouze“. Uznejte sami, že by to znělo úplně jinak a kdejaký senior by si alespoň trochu ulevil. Takto bych mohl pokračovat a stěžovat si na morální bahno nejen našich komentátorů/moderátorů/redaktorů/novinářů, ale nechci… nechci, protože nechci být jako oni. Naopak… Prosím Vás všechny, abyste, kdo jenom můžete pod krycí rouškou, která Vás sice neochrání, ale lidsky zdobí, našli úsměv pro sebe i pro druhého. Abyste své obavy z budoucího děje, jenž se neustále vkrádá do našeho podvědomí odevzdali slunci, které svítí v posledních dnech, jak jen dokáže. A teď mi dovolte lehce pozměnit první otázku mého blogu. Všimli jste si toho, co to obyčejné slunce na nebi píše a říká? A všimli jste si sebe, co v něm čtete a posloucháte? Věnujte mu alespoň krátkou chvíli naplno a všemi smysly. Když ne Stvořiteli, tak se odevzdejte jemu, slyší stejně dobře a ten parsek, který Vám sešle dolů si prožijte a třeba si kousek z něj schovejte na horší časy… zadarmo a třeba i bez úklony.
Udělám tedy nyní to, co již media při své nelásce k lidem zapomněla, protože jediné jimi uctívané je kult strachu. Vyzývám Vás, kdo jen můžete a dokud můžete, vezměte Vaše děti a radujte se společně s nimi z prvních jarních květů, z narůstajících pupenů a zpěvu ptáků. Po chvíli pochopíte, že vše je vlastně dobré a k našemu dobru, protože tu deku na nás nehodil koronavirus, ale náš vztah k sobě samým.