Moje psaní

Začínám si čím dál více všímat, jak jsou překroucena slova. Asi jako Otčenáš, který naučeně mudrujeme z úst a přitom ani nevíme, co znamená. Ano, mluvím o Bohu a na krku nosím křížek, ale s církví nebo s náboženstvím nemám nic společného. Je totiž úplně jedno, kdo k vám promlouvá, zdali Kryšna, Budha, Ježíš, Mohamed nebo guru Karel. Důležité je uvědomit si, kdo naslouchá. Všichni jsme svobodné bytosti s duší a přitom jsme se dobrovolně zavřeli za neviditelnou mříž. Klíč máme u sebe v kapse, přitom se domáháme otevření a voláme o pomoc. Budu psát o tom klíči, budu psát o tom, jak jsem také volal, zvědomoval, hledal a nakonec, když jsem ten klíč objevil, objevil jsem i strach odemknout… Budu psát a sám sebe otevírat. Ono mi totiž nic jiného nezbývá, stejně jako vám.