Čert, anděl a Mikuláš
Už jako kluk jsem miloval, jak městem chodil Mikuláš. Když potom přišel studentský věk a už mi přišlo příliš dětské, trefovat se sněhovými kuličkami do jeho mitry, alespoň jsem se díval do ulice z okna našeho bytu. Ten pohled na pomalu kráčející masky v sobě skrýval něco mimořádného, nevšedního… magického. Škoda, že takového Mikuláše, který chodil k nám domů už moje děti těžko zažijí. Ale jak to? Vždyť přeci tahle tradice stále přetrvává… je stále živená. To ano, ale čím? Je živená strachem, který není nikým krocen… je bez hranic. Dříve než se pokusím vysvětlit, co tím myslím, předem upozorňuji na to, že zastánci děsivých ďábelských masek fanaticky pobíhajících v tramvajích MHD nemusí ani dále číst.
Zásadní změnou oproti minulým letům je změna hierarchie. Nyní je na prvním místě čert. Místo toho, aby manifestoval naplňování spravedlnosti, manifestuje agresi a strach. Bohužel, všichni Mikulášové, které jsem za deset let buď na přímo nebo z medií viděl, byli submisivní, kuňkající herci mající berlu jenom pro to, aby jim nepodjely nohy a čertům v jejich běsnění dali zelenou nebo vlastně spíš červenou. Mikuláš musí být hlavní autoritou, konec konců je mezi všemi ostatními maskami jediným svatým. Mikuláš musí být na prvním místě před všemi a všichni (a hlavně vystrašené děti) to musí na první pohled a pocit spatřit a pocítit, musí zmizet strach a přijít pocit bezpečí. Z Mikuláše zkrátka musí být cítit dobro na všechny strany. Čert ať si klidně chřestí řetězem, ať je silný při svém odhodlání ukázat, že vykonaná spravedlnost končí třeba i v pekelném kotli, ale ve chvíli, kdy bytost s berlou a dlouhým bílým fousem řekne dost, musí se jeho moci plně podřídit, rarach je totiž vykonavatel spravedlnosti, jenomže Mikuláš je soudce! Zdálo by se, že je jasno, avšak je tu ještě jedna mystická bytost, bez které by tato tradice ani nemohla vzniknout… je tu přeci anděl. Jaká je jeho úloha? Bohužel, momentálně si plní pouze roli vysloužilé mažoretky s plným proutěným košíkem, ale dříve to bylo jinak. Jeho role byla zásadní… možná nejzásadnější. Anděl je světlonošem laskavosti, vlídnosti, milosti. Pokud je v duchovních rovinách čert symbolem vykonavatele spravedlnosti, anděl říká lidské duši, že Láska je víc než síra a že nikdy není pozdě. Učí děti, že i s největším hříchem se dá pracovat… dá se napravit. Učí je tak již od dětství o poučení se z chyb. Hladí dětské tváře, snaží se jim dívat do očí a říkat… „neboj, to zvládneš“! Anděl hlásá každému hříšníku, že každá špatnost je tu pro naše poučení a co hlásá čertovi? „Čerte, jen si plivej síru, ale tahle dětská duše ví, že Láska vede každého z nás do toho nejklidnějšího přístavu. Víte to i vy? Někdy se mi zdá, že dospělý jako doprovod na mikulášském nadělování, ačkoli zjevně čelí negativním energiím, raději nic nenamítá a má za to, že to přejde… a pak se diví.
Mám zkrátka pocit, že poslední dobou se jakákoli Mikulášská nadílka koná v pekle. Pojďme to změnit. Pojďme znovu zvát Mikuláše do našich domovů, ale takového, který nedopustí, aby si vaše dítě z tohoto zážitku pamatovalo pouze čerta s řetězem. Vraťme se zpátky k věcem, které fungují, mají řád a činí zázraky. Hlásím se do služby a je mně jedno, jestli budu mít dlouhý fous nebo tvář od sazí.